Můj přítel Yeti

Jiří Žáček je v českém povědomí zakotven především jako mistr humoru a hravé poezie. Výbor Můj přítel Yeti však ukazuje jiného Žáčka – vážnějšího, více odhaleného, hledajícího.

Básně shromážděné v této sbírce se záměrně vyhýbají jeho typické humorné poloze. Jejich dominantním tématem je vztah mezi mužem a ženou v celé jeho složitosti – s kontrasty, napětím a obtížně nalézanou harmonií. Žáček píše čistou melodickou linkou, lehkým rýmem, ale za tou melodií se skrývá smutek a nostalgie, které v jeho verších nejsou nikdy okázalé, ale o to hlubší.

Je to poezie prožitků, kdy léto vyprší v deštích, kdy dva lidé usínají zaklesnutí a kdy hledání vnitřního klidu zůstává nedokončeným příběhem. Vtip zde nahrazuje melancholie – a ukáže se, že Žáček je v ní stejně přesvědčivý jako v poloze, kterou od něj čtenáři obvykle očekávají.

Knihu doplňují kresby Vlastimila Zábranského, které Žáčkovy verše vizuálně doprovázejí s citlivým pochopením jejich nálady.