Klid je síla, řek’ tatínek

„Klid je síla,“ řekl tatínek, když ho odvádělo gestapo. Tato slova se stala životním mottem sedmnáctileté Zdenky — a možná jí zachránila život.

Autorka vzpomíná na šťastné dětství, na svou rodinu a na změny, které přinesla nacistická okupace — a poté na cestu do koncentračního tábora a na dny osvobození. Prošla Terezínem, táborem smrti a nakonec i pochodem smrti. Přežila díky nezlomné vůli, troše štěstí a znalosti angličtiny, která jí v osvobozeném Bergen-Belsenu zachránila život.

Ačkoli kniha popisuje mnohá bezpráví, autorka si nikdy neztěžuje a snaží se žít dál i za daných okolností. Její hlas je přímý, věcný a přitom hluboce lidský — bez sentimentu, bez zatrpklosti.

Své vzpomínky sepsala Zdenka Fantlová až více než padesát let po válce — protože, jak sama říká, člověk chce na to špatné zapomenout. My bychom ale zapomenout neměli.

Kniha je věnována neznámému příslušníku britské armády, který paní Zdence v roce 1945 v Belsenu svou lidskostí zachránil život.